Zen Zenův příběh

Dne 16.10.2013 jsme v naší škole měli dvě lektorky z Brna, vypravovaly nám příběh o Zen Zenovi, Který žil v Zentarském městě. Jednoho dne jel Zen Zen do školy, spletl si autobus a odjel do země, kde žili Teneřané. V autobuse si Zen Zen našel kamaráda Alexe, který byl také Teneřan. Alex Zen Zenovi řekl, ať si nasadí modrou masku, protože Teneřané mají modrou pleť a Zen Zen měl pleť červenou. Když se Zen Zen s modrou maskou ocitl v jiné škole mezi Teneřany, tak jeho spolužákům to nevadilo až do chvíle, kdy při hodině tělocviku jeden ze spolužáků Zen Zenovi omylem strhl modrou masku. Od té chvíle se nikdo se Zen Zenem nekamarádil, jen Alexovi vůbec nevadilo, že je Zen Zen červený.

Ponaučení je: Nezáleží na tom, jak váš kamarád vypadá, ale jak se chová. Pokud od někoho slyšíte, že o vašem kamarádovi říká špatné věci, tak si pravdu ověřte v praxi a nevěřte hned prvnímu slovu od druhých.

Líná hodina tělocviku

Dne 18. 10. jsme měli v naší škole od 10:00 do 11:40 hodin muzikoterapii. V 10:00 hodin jsme šli do tělocvičny, tam jsme si lehli na žíněnky, přikryli se dekou, zavřeli oči a relaxovali 1 hodinu a 15 minut. Paní nám hrála relaxační melodie na různé hudební nástroje. Někteří z nás i usnuli, zejména: Štefan Lupaerd, Štěpánka Hopřivová a Petr Mícha. Já, Jiří Šolc, Eva Kočárová a Štěpán Mehl jsme neusnuli.  Když nás paní probudila, tak si s námi asi 5 minut povídala o tom, jak jsme se cítili a jestli jsme spali. Já, popravdě řečeno, jsem se cítil dobře a hudba byla příjemná. Zajímá vás, na jaké hudební nástroje paní hrála? Hrála na didgeridoo, brumličku, buben a na flétnu. Při relaxování mě málem Jiří Šolc doslova odfoukl svým výdechem (to nebyl výdech, ale tlaková vlna o síle 0,5 atmosféry). Poslední půlhodinu nám paní rozdala bubny a hrály jsme na bubny. Muzikoterapie byla hezká, moc se mi líbila a hezky jsem si odpočinul.

Autor: Mirek Šlechta, 9.r.