č. 23 - 12. 06. 2013

Žák speciální školy napsal knihu a s pomocí svých příběhů poznal sám sebe

Nabízíme pohled do Základní školy speciální v Komenského ulici v Pelhřimově, kde se stalo projektové vyučování již tradicí. Jedinečná událost ze života školy, kterou se chceme pochlubit, je také projekt, ale trochu jiného druhu.

Loni v srpnu byla ve spolupráci naší školy a Domova sv. Anežky v Týně nad Vltavou vydána kniha Krádež výletu. Autorem knihy je patnáctiletý žák naší školy Miroslav Šlechta. A právě jeho příběh vám chci předat.

Asistence není lék

Mirek je od svých tří let v pěstounské péči. První tři roky života strávil v kojeneckém ústavu a dětském domově. Při příchodu do pěstounské rodiny byl významně opožděný ve všech oblastech. V průběhu dalších let byla u Mirka diagnostikována lehká mentální retardace a těžké zrakové postižení. Od 1. do 5. ročníku byl integrován v běžné základní škole. V tomto režimu pracoval s podporou pedagogické asistence. Do základní školy speciální přestoupil od 6. ročníku. Podstatnou změnou byla pro něj zejména změna stylu práce. Přestal pracovat s pedagogickou asistencí, byl nucen začít se starat o svoje věci sám. Na základě mé zkušenosti musím říci, že asistence u dětí s mentálním postižením je ve většině případů spíše kontraproduktivní. Žáci přicházejí absolutně nesamostatní, nejsou zvyklí se sami postarat ani o ty nejzákladnější věci.

Problémové chování

Zpočátku měl Mirek řadu problémů. Navazoval kontakt bez ohledu na situaci, komunikoval naprosto nepřiměřeně. Jeho chování bylo často společensky nepřijatelné. Nerozuměl významu gest, nechápal smysl společenských formalit. Chyběla mu flexibilita a přizpůsobivost, těžce nesl změny, zejména neplánované. Byl extrémně kritický k vlastním nedostatkům, ale i chybám ostatních. Společenské kontakty vyhledával spíše mezi dospělými. Děti mu příliš nerozumí, ale na druhou stranu, mají vůči němu respekt a oceňují jeho schopnosti. Mirek má velmi vyhraněné zájmy – zajímá ho „elektrika“,  doprava a „první pomoc“. Má v těchto oblastech celkem hluboké znalosti, které sám neustále rozšiřuje.

Jako jeho třídní učitelka jsem s Mirkem opakovaně rozebírala jeho nestandardní a nevhodné chování. Vyrušoval během hodin, neustále se smál, chodil po třídě, nedodržoval při rozhovoru patřičný odstup a podobně.

Jak na to? Zapisovat příběhy

Nejprve jsme si dlouho povídali, rozebírali jsme konkrétní situace. Vysvětlovali jsme si, v čem spočívá to, či ono, nepřijatelné chování. Jak jinak se zachovat, aby se člověk zbavil image „podivína“. Vymýšleli jsme spolu jiné scénáře různých situací a podobně. V té době jsem nabídla Mirkovi, aby si zkusil zapisovat svoje nápady, příběhy. Naše společná práce se tím dostala do další dimenze. Každý den jsme společně četli jeho zápisy, rozebírali jsme děj, způsob vyjadřování, náměty, pointy.  Mirek si na základě příběhů začal mnohé věci uvědomovat, mnohé situace mi také tímto způsobem „předhazoval“ a čekal, jak na ně budu reagovat. Neustále jsme si vyjasňovali významy slov, významy situací, rituálů.

Obrovská sociální změna

Jeho chování se začalo pozvolna zklidňovat. Mirek přestal být pro svoje spolužáky jen „nevyzpytatelný podivín“, začali si všímat jeho talentu, nadání a smyslu pro humor. On sám sebe začal také vnímat jinak. Stouplo mu sebevědomí. Byl rád, že jeho chování již tak často nezpůsobuje konflikty s vyučujícími a také se spolužáky. Pokud se něco takového stalo, sám si většinou uvědomil, kde se stala chyba, a sám navrhl, že příště se zachová jinak.

Jak začalo příběhů přibývat, začali jsme mít potřebu je nějak archivovat. Vytvořili jsme proto internetové stránky, kam jsme příběhy zapisovali. Součástí stránek je také návštěvní kniha, prostřednictvím které žák komunikuje se čtenáři svých příspěvků. Radost z této činnosti neustále kontinuálně narůstala. Mirek byl na svojí práci hrdý, měl radost z každé pozitivní reakce. V tu dobu si i ostatní dospělí začali všímat obrovské změny v jeho sociálním chování.

V této fázi již bylo jasné, že naše snažení se nutně musí opět posunout o stupeň výš.

Krádež výletu

Navázali jsme spolupráci s Domovem svaté Anežky v Týně nad Vltavou, kde se našel nadšený ilustrátor příběhů.  Pro Mirka tak začalo vyvstávat mnoho příležitostí k tréninku sociálních dovedností, sociálních kontaktů. Naučil se přiměřeným způsobem sebeprezentovat, naučil se jednat s cizími lidmi. Navázal nová přátelství.

Krásným vyvrcholením se pak stalo vydání benefiční knihy „Krádež výletu“. Výtěžek z jejího prodeje podporuje provoz Domova sv. Anežky.

Tento příběh začal nenápadně, ale myslím, že by se mohl stát pro další děti a jejich učitele inspirací.

Nella SLAVÍKOVÁ